BOŘIVOJ PEJCHAL

narozen:	28.12.1953, Velké Meziříčí (okr. Žďár nad Sázavou)
studium:	1968 – 1973, Gymnázium Velké Meziříčí 1973 – 1978, Vysoké učení technické Brno, stavební fakulta(Ing) 1986 – 1989, 1994 Škola výtvarného myšlení, Brno (prof. Igor Zhoř)
členství:	1992 Unie výtvarných umělců České republiky 1992 Klub výtvarných umělců Horácka, Žďár nad Sázavou

Dovolím-li si zjednodušení, jež však nebude nenáležité, řeknu, že do půlky prvního desetiletí 21. století Bořivoj Pejchal nacházel podněty k malířské práci v krajinném milieu Vysočiny a později na vínorodém jihu Moravy. Není však krajinářem. Formulovaným výtvarným jazykem dříve reagoval na industriální pustošení přírody, pak sevřel soustředění okolo grafických hodnot krajiny a přitažlivosti jejích barevných metamorfóz. Objektivně poznané stmeleně sdružil se subjektivně tušeným. V exaktních kompozicích dominují připodobnění kmenů stromů, detailů kůry, letokruhů, lomů větví, skalních útvarů apod. Lze vymezit, že Pejchal zde účelně řešil, zda má vzhled obrazu podřídit obsahu, nebo obsah postihnout nezávislou formou.

 

Ve shrnutí malbami zprostředkovaných dokladů o takovém řešení dospějeme k názoru: Pejchal se neobrací k přízni prostředního diváka, současně však ani přímo neinklinuje k vnitřně zdůvodněnému abstraktnímu projevu. Jeho obrazy jsou specifickými transformacemi viděných a zakušených skutečností, jež lze označit za otisky spojnic autorových uvažování a emocí. Za oblíbenou technickou specifiku má z plochy nízce vystupující reliéf, budovaný prostředky fakticky sochařskými a pak přemalovaný. Větvení takového přístupu, vystupujícího ze zaujetí pro souladný grafický řád, nacházíme v obměnách námětu mandaly. Od konce minulého desetiletí nachází se Bořivoj Pejchal (myslím, že je to nacházení se radostné) na poli barevně živého seriálního geometrického zobecnění, skrze něž parafrázuje inspirace architekturou a jednotlivostmi vegetace.

 

Jan Dočekal, 11. dubna 2011

 

 

 

Základem obrazů Bořivoje Pejchala je převážně geometrický motiv, jednoduché, jasné a čisté geometrické tvary. Zdánlivá evokace minimalismu touto skutečností však není naplněná v principu slučování jednotlivých geometrických prvků, který by v minimalismu měl být aditivní (přiřazovací). V minimal-art byl ústředním myšlenkovým a výtvarným problémem  rostor a jeho kontinuita řešená především konstruktivními strukturami sestav základních článků, vázaných objektivními, tj. přírodními zákony. Tím se minimalistická díla vyhýbají asociacím, mají však těsné vazby k architektuře a do jisté míry ovlivňovaly urbanistiku, ztvárnění krajiny i inženýrskou architekturu. Právě tyto prvky lze vystopovat v obrazech Bořivoje Pejchala.

 

Ovšem technikou malby, kompozicí a barevnou škálou tyto obrazy určitě nenechají diváka netečným pozorovatelem. Evokují, vtahují, asociují, podněcují, atakují, vyprávějí. Nedovolí vnímat obraz s technickou chladnokrevností a tak nás přivádějí do sféry geometrické abstrakce mající své dávné kořeny v impresionistických etudách.

 

Při pohledu na obrazy Bořivoje Pejchala se mě zmocňuje přesvědčení o rozřiřování výtvarného pole působení; jeho tvůrčí radius se neroršiřuje pouze plošně, nýbrž snímá skutečnosti málo viditelné, skryté pod povrchem a skutečnosti sahající do tajemného a tabuizovaného světa mezi nebem a zemí. Je to neotřelé, niterné vidění z nadhledu, zbavené malosti nepodstatných  etailů a uvědomující si celek hutným prožitkem, dotekem štětce vedeným potřebou osvobozujícího nádechu a vnitřní volnosti.

 

PaedDr. Eva Kočí Valová, duben 2018